obrazky a informace o žirafkách

20. března 2008 v 12:56 |  obrazky a informace o žirafach

Obrázky a informace o žirafkách

Žirafa (Girafa camelopardalis) čeleď žirafovitých patří mezi sudokopytníky přežvýkavé, s jediným druhem - který je rozlišen do devíti poddruhů. Jednotlivé poddruhy se liší zbarvením a kresbou,počtem výrůstků na hlavě a žijí většinou v rozdílných oblastech, podle nichž mají často svůj název (žirafa západoafrická, nubijská, angolská apod.).Žirafy obývají africký kontinent
na jih od Sahary až téměř ke Kapskému městu (kromě rozsáhlých oblastí, v nichž byly lidmi vyhubeny). Sdružují se často do smíšených stád společně s pštrosy, zebrami a antilopami. Tato zvířata využívají dobrého zraku a dalekého rozhledu žiraf, které jim signalizují blížící se nebezpečí.
Žirafy jsou nejvyšší ze všech savců (celková výška 400-580 cm). Nejvíce se na této výšce podílí krk a nohy (kohoutková výška 270-360 cm). Délka těla je vzhledem k výšce velmi malá (od ocasu k prsům pouhé 2,5 m). Ocas, zakončený střapcem bývá asi 1 m dlouhý. Srst je krátká a přiléhavá s krátkou tmavou hřívou na hřbetě a krku.
Krk žiraf má přes svoji délku pouze 7 krčních obratlů stejně jako krční páteř všech ostatních savců.
Délka březosti je u žiraf 14-15 měsíců a novorozené mládě měří na délku téměř 2 m.
Žirafy rodí vestoje tak, že mládě padá na zem z výšky dvou metrů! Mládě je schopno se postavit
na nohy až za několik hodin.
Žirafy patří mezi nejsvéráznější savce, jejichž velmi neobvyklý vzhled vychází především z adaptace na specializované získávání potravy. S tím souvisí nejen délka krku, ale především délka a síla svalnatého jazyka, jímž žirafy dovedou trhat i celé ostnaté větve. Jazyk žiraf je tak dlouhý,
že si jím při olizování snadno dosáhnou až k oku.
S neobvyklou stavbou těla žiraf souvisí i jejich způsob přijímání vody a potravy. Žirafy se živí listy
a větvemi stromů a vyšších keřů (většinou ostnatých). Především spásají koruny akácií. Výhonky obtáčejí svým dlouhým, modrým chápavým jazykem a podávají si je do tlamy. Dlouhé, ostré trny jim přitom ani v nejmenším nevadí.
Délka krku a nohou žiraf, umožňující jim pást se i ve vrcholcích stromů značně znesnadňuje žirafám
pití a spásání nízké trávy. Aby dosáhly na zem nebo k vodní hladině musí žirafy doširoka
rozkročit dlouhé přední nohy. Někdy přitom i pokleknou. Bez pití se obejdou i několik dnů.
Na svobodě proto žerou trávu jen velmi zřídka.
Žirafy mají v důsledku stavby těla (především délky krku) i některé zvláštnosti v krevním
systému. Srdce žirafy je masivní orgán dlouhý až 40 cm o váze kolem 6 kg. Tato mohutná pumpa
zajišťuje zásobování mozku krční tepnou (výškový rozdíl 3-3,5 m) pod tlakem 2,5-3 krát větším
než u člověka (nejvyšší krevní tlak ze všech tvorů).
Ve výši hlavy žirafy se tlak díky gravitaci sníží, takže mozek nemůže být poškozen. Když se žirafa skloní aby se napila, tlak krve v mozkových cévách nestoupne a nepotrhá je, neboť zvláštní chlopně umístěné v hlavní krční žíle přeruší proud krve a žíla tak funguje jako občasná sběrna krve, vyrovnávající její tlak.
Stejně jako sloni nebo antilopy nespí ani žirafy v noci příliš dlouho. Obvykle spí vestoje, jen na hodinu až dvě se ukládají ke spánku. Přitom leží s předníma a jednou zadní nohou složenýma pod tělem, druhá trčí stranou. Krk zůstává vztyčen. Do hlubokého spánku upadají jen na několik minut. Ohnou přitom krk obloukovitě dozadu.
Žirafy jsou sociálními živočichy. Stádo se obvykle skládá z 5-12 příslušníků, vetšinou samic
s mláďaty a jednoho samce. Vede je nejvýše postavená samice, za níž následují níže postavené samice. Na mláďata se (jako obvykle) hodnostní hierarchie nevztahuje. Samec chodí obyčejně mezi
posledními nebo stádo uzavírá.
Kromě mateřských skupin jsou i stáda, složená výhradně z mladých, pohlavně dospělých samců, kteří dosud nebyli připuštěni k páření. Přesto uvnitř těchto tlup nedochází k potyčkám. K soubojům dochází pouze mezi mohutnými samci v blízkosti mateřské skupiny o říjnou samici. Tímto způsobem
se k páření dostane pouze nejsilnější samec.
Na hlavě nesou žirafy růžky, dosahující většinou délky několika centimetrů. Skládají se z kostěného jádra, nasedajícího na výčnělek lebeční kosti tvořící v místě srůstu vzduchové komůrky a z kožovitého obalu. Nemají tedy toulce jako je tomu u rohů turovitých přežvýkavců. Za prvním párem
se někdy vytvoří další, příp. ještě pátý na čele.
Samci žiraf používají růžků při zápasech o samici. Tento poměrně mírný a nekrvavý souboj se podobá jakémusi turnaji. Začíná přetlačováním hrudí a později samci, stojící těsně hrudí k sobě zasazují si hlavouna půvabně ohnutém krku silné rány do boků, zádi a prsou. Slabší samec
nakonec ustoupí a odchází. Není většinou pronásledován.
Sexuální chování žiraf má některé zajímavé rituály. Vítězný samec, sledující říjnou samici dotýká se občas hrudí jejího zadku a mírně udeří přední nohou o její zadní, přičemž samice několik kroků popojde. Rituál se opakuje tak dlouho, dokud samice nezůstane stát. Teprve pak na ni samec naskočí a dojde k vlastnímu páření.
Kromě člověka a lva nemají dospělé žirafy nepřátele. Proti lvu se žirafy často úspěšně ubrání mocnými kopanci nohou, v nichž mají obrovskou sílu. Je znám případ kdy žirafa masájská v Nairobském národním parku jedním kopnutím prorazila kapotu, chladič a utrhla motor osobního automobilu. Je zajímavé, že samci proti sobě nikdy kopání nepoužívají.
V jižní části Keni jihovýchodně od řeky Tana se vyskytuje žirafa masájská (G. c. tippelskirchi),
která má hnědé skvrny nepravidelných okrajů na smetanovém podkladě, sahající až hluboko pod kolena (zatímco u žirafy síťkované jsou játrově hnědé skvrny ostře ohraničené, čtyř až pětiúhelníkové, ve stejné vzdálenosti od sebe).
Žirafa nubijská (G. c. camelopardalis) je nominátní poddruh, žijící na savanách jižně od Keni.
Žirafy jsou, podobně jako velbloudi mimochodníci (pohybují vždy současně oběma nohama po jedné straně). Jejich pohyb, zejména běh vypadá proto velmi nezvykle. I při plném trysku mají krky vzpřímené a hlavy neustále ve stejné výši.

Nejhezčí ze všech žiraf je žirafa síťovaná (G. c. reticulata), žijící v severní části Keni,
severně od řeky Tana, směrem k Somálsku a Etiopii (říká se jí někdy žirafa somálská). Její kresba je tvořena jemnými proužky, oddělujícími velké, hnědočervené plotny. Vyskytuje se hojně např. v křovinatých savanách národního parku Meru. Jsou poměrně vzácné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama